Dewey, John (1859-1952) Americký pedagog, kritik a reformátor. Nejvýznamnější americký filosof své doby. Dewey se narodil ve Vermontu, absolvoval tamní státní universitu a po krátkém učitelském působení na státní střední škole odešel na Johns Hopkins University studovat filosofii. Intenzívně se věnoval studiu HEGELA a přestože (stejně jako Marx) cítil, že Hegel nepřisuzoval příliš velkou hodnotu světu činu a praxe, připisoval Hegelovu pojetí jednotné povahy lidské kultury velký vliv na svou pozdější celoživotní opozici proti oddělování teorie od praxe, vědění od jednání. Po získání doktorátu odešel Dewey na Michiganskou universitu a v roce 1893 na Chicagskou universitu. Během svého pobytu v Chicagu založil University Elementary School, známou spíše jako Laboratoř nebo Deweyho škola. V roce 1905 začal působit na Kolumbijské universitě v New Yorku a zůstal členem jejího profesorského sboru až do svého odchodu na odpočinek roku 1929.
Dewey pravidelně publikoval stati týkající se filosofie i veřejných záležitostí, aktivně podporoval hnutí třetí strany ve třicátých letech a byl nejuznávanějším kritikem New Dealu. Dostalo se mu pověsti "rádce, učitele a svědomí amerického lidu" (Commager, s.IOO). Tato široká veřejná reputace byla způsobena zejména le , s jakou ombinoval (způsobem p" načným spíše pro filosofii devatenac - o než dvacátého století) své filosofick - zaujetí pro úplný, jednotný popis lidské ušenosti s reformátorským potěšením z ř!f ení konkrétních lidských problémů. De~éyovy spisy se rÍlzní - od formálních děr o logice, etice a estetice, přes četné knihy o vzdělání a politice až k častým sloupkÍlm v časopisech jako například The New Republic. Dewey je spolu s Charlesem Peircem a Williamem Jamesem považován za zakladatele pragmatismu, a především díky němu se těší pragmatismus jako filosofie pro každodenní zkušenost tak širokému věhlasu.
Popíral, že by filosofie měla nějaký zvláštní nárok na vědění přesahující obyčejný svět praktické činnosti, a snažil se zavést nové a životné vztahy mezi světem idejí a světem zkušenosti. Podle instrumentalismu - Deweyovy verse pragmatismu - jsou teorie a pojmy především nástroji k řízení činnosti, racionalita je v podstatě procesem činnosti typu pokus-omyl a rozšíření této více experimentální a praktické inteligence je klíčem k řešení společenských konfliktů. Táž důvěra v experimentalismus z něj učinila naturalistu v etice. Morální volby se podle něj v ničem neliší od jiných praktických soudů o tom, jak se co nejlépe vypořádat s určitými problematickými zkušenostmi, tak aby zkušenosti byly přeměněny či rekonstruovány uspokojivějším směrem.
V Deweyově pragmatismu má tento smysl pro lidi snažící se najít si své místo ve světě zásadní význam. Pragmatismus je praktický, není však velebením všeho, co je užitečné, ale spíše tím, čím přispívá inteligentní činnost či osvícená praxe k životu volby a svobody. Deweyovými nepřáteli byly zastaralé zvyky, skličující rutina, fixní ideje, rigidní soustavy pravidel - všechno, co ochromuje zkušenost a zbavuje ji tvořivosti a uspokojení, jež obohacují život. Pro jeho víru v život tvořivé inteligence je typická jeho obhajoba vědění a morálního soudu jako nepřetržitého procesu sebeusměrňování skrze praktickou činnost.

"Jakkoli velké snažení při utváření záměru v určitém případě není konečné; dÚsledky jeho přijetí je třeba pečlivě zaznamenat a v záměru vidět pouze pracovní hypotézu, dokud výsledky nepotvrdí její správnost. Omyly... jsou poučeními o špatných metodách užívání inteligence a návody k lepšímu postupu v budoucnosti. Jsou ukazateli nutnosti revize, vývoje, přepracování... Cí! už není konečnou stanicí či hranicí, jíž se má dosáhnout. Je to aktivní proces transformování současné situace. Ani dokonalost není v životě cílem, tím je jen věčně trvající proces zdokonalování, zrání, pročišťování... RÚst jako takový je jediným morálním ,cílem'." (Reconstruc!ion in Philosophy, s.ln)
Tato oddanost pojetí poznání a etiky jako umění sociálního inženýrství učinila z Deweye obzvláště nelítostného kritika veškeré předchozí filosofie. V knize Hledání jistoty (The Quest for Certainty, 1929) připisuje odtažitost filosofie od "lidských problémů" na vrub jejímu pomýlenému hledání fixních pravd. Naproti tomu byl zastáncem rekonstrukce filosofie, tak aby s idejemi zacházela jako s vodítky k činům a s následky uskutečněných činů jako s konečným potvrzením či zkouškou významu ideje. Toto pragmatické trvání na tom, že následky mají význam v poměřování hodnoty ideje, bylo často předmětem kritiky coby extrémně praktické a dokonce anti-intelektuální. Ovšem v širším smyslu byla součástí Deweyho úsilí snaha nahradit představu filosofie jako "hledání jistoty" představou filosofie jako artikulace inteligentní metody k řešení společenských konfliktů.
Jako pedagog Dewey úspěšně prohluboval svou opozici proti jakémukoliv oddělování vědění a konání, reflexe a řešení problémů. Neustále brojil proti "divácké" teorii poznání, jež studentům ve třídě vyhrazovala pasivní roli. Přestože byl často kritizován, že upřednostJ Ije zájmy studentů na úkor formálních osn v, nikdy se neodklonil od svého přesvědčení, vzdělání, a vlastně všechny způsoby zkušeno ., by měly vybavit jedince dispozicemi a poro měním, jež jsou nezbytné při řešení vyvstáva"cích problémů.
Když psalo politice, varoval a upozorňoval Američany, že mnoh jejich idejí liberalismu, individualismu a eko omické svobody nedrží krok s novými podmí mi. Měl sympatie k socialismu, neoblomně tál proti jakékoli fonně bigotnosti, kritický tomu, co se nyní často označuje tennínem demokratický elitismus, a byl netrpělivý pokud jde o opatrný přístup New Dealu k ekonomickým problémům. Vážil si širšího a náročnějšího chápání DEMOKRACIE jako způsobu života.
V knize Svoboda a kultura (Freedom and Culture, 1939) i v dalších politických spisech často přirovnával demokratickou veřejnost ke komunitě výzkumníkÚ a demokratickou metodu k metodě vědecké. Jak pragmatismus, tak demokracii chápal jako zpÚsob života pro kooperativní rekonstrukci zkušenosti v obecném zájmu. Často byl kritizován za to, že byl vynalézavější v otázkách metody než ve vlastních cílech- života, ale vždy tvrdil, že mezi inteligentní činností a dobře žitým životem není žádný skutečný rozdíl. ADJ

odkazy
Commager, H.S.: The American Mind: an /nterpretation (!( American Thought and Character since the i 880s. New Haven, Conn.: YaJe University Press, 1950.
Dewey, J.: Rekonstrukce ve filosofii. V: Škola vševedná, sv.24. Praha, 1929.
_: On Experience, Nature, and Freedom, ed. RJ. Bemstein. lndianapolis: Bobbs-Merrill, 1960.
_: The Questfor Certainty. New York: Putnam, Capricom, 1960.
_: Freedom and Culture. New York: Putnam, Capricorn, 1963.
literatura
Bernstein, RJ.: Praxi~' and Action. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1971.
Cahn, S.M. ed.: New Studie~' in th;lPhilosophy oj" John Dewey. Hanover, NH: UniversIty Press of New England, 1977. / Oamico, AJ.: individuality and Community: the Soda! and ~olitical Thought ()O{)hn Dewey. Gainesvine, Fla.: Umverslty of Flonda ,rfss, 1978.